Přestože o partnerském soužití už byly napsány stovky knih, o kolika párech můžeme s klidem říct, že jim to klape? Může vůbec ideální partnerský vztah existovat? Samozřejmě, že ano.

Jako ve všem, co se týká štěstí, i tady platí, že se musíte vykašlat na to, jak vás to naučili rodiče nebo to dělá většina lidí.

Co od vztahu očekáváte?

Většina z nás totiž ani neví, co od vztahu očekává, natož abychom dokázali posoudit, jestli se nám naše přání plní. To, jak lásku vidí naše okolí, nemusí nutně platit pro nás. Ze všeho nejdůležitější je uvědomit si, co doopravdy chceme. Proto se většina vztahů rozpadne dřív, než vlastně začne. Naroubujeme na dvě nezávislé osobnosti všeobecnou představu o partnerském soužití někdy z 19. století a máme za to, že to bude fungovat. Pokud se někdo z nich z těchto kolejí vychýlí, hned je z toho oheň na střeše a často i rozchod.

7 rad k lepšímu partnerskému soužití

1. Zkuste se pořádně zamyslet, co sami chcete. Představa ideálního partnera je v nás zakořeněná už z dětství. Často si proto nacházíme svůj protějšek, aby nahradil naši matku, případně otce. Pokud chcete vybudovat rovnocenný vztah, musíte si tyhle role z dětství vyřešit. V ideálním případě se ze začátku otrkáte a prostě z promítání svých rodičů do vašich partnerů vyrostete. V horším případě si budete pořád nalézat podobné partnery, s nimiž vám to vždy po čase přestane klapat. Bylo by divné, kdyby to tak nebylo. Hledali jste otce/matku/dítě a sami sobě jste nalhávali, že se díváte po životním partnerovi.

2. Ne každý chce mít intimní dlouhodobý vztah s dalším člověkem. Dnešní doba přeje tzv. Singles, což jsou lidé, kteří jsou jednoduše šťastní a spokojení bez partnera, a ani nikoho takového nehledají. Přitom to vůbec nemusí být známka povrchnosti. I takoví lidé, kteří střídají sexuální partnery a nikdy se doopravdy neusadí, mohou být dospělí se vším všudy. Pokud cítíte, že je to i vaše životní cesta, můžete se po ní v klidu vydat.

3. Zapomeňte na tradiční roli muže a ženy ve vztahu. Doporučuji také vyhodit všechny knížky emancipovaných žen z vaší knihovny. Přestaňte už nadobro vnímat vztah, kde je žena v nějaké roli vůči muži. Nebo naopak. Je to hloupost. Musíte prostě vyzkoušet nebo vycítit, co vám vyhovuje. Je úplně jedno, jakého jste pohlaví, každému sedí něco jiného. Navíc není výjimkou, že se tyto preference mění, především v mládí. Každý jsme jiný. V ideálním vztahu nás partner doplňuje, takže se cítíme celistvější, silnější. Znovu si dejte pozor, abyste se řídili podle sebe, ne podle svého okolí.

Ve všech vztazích existuje určitá podřízenost, ovšem je třeba stanovit hranici, která je ještě zdravá, a která už je škodlivá. Chvíle, kdy si myslíte, že chodíte s polobohem, jemuž se bojíte cokoliv říct, kdy se straníte svého štěstí na úkor vašeho partnera/partnerky, je jasným signálem, že už to zašlo moc daleko. Ve většině případů se jedná o citovou závislost. Jako s každou závislosti je léčba zdlouhavá a vyžaduje určitý čas, jenže pokud s tím nezačnete něco dělat, bude se to jenom zhoršovat.

Tip: Přečtěte si také článek o závislosti na druhé osobě

4. Váš partner není samozřejmost. Této chyby se dopouští většina z nás. Stejně jako se životem, zdravím a vším ostatním. Nevážíme si toho, co máme. Proto je dobré občas dělat to, co jsme dělali, když jsme se ještě snažili, aby s námi ten druhý zůstal. Maličkosti jako je dobrý oběd, snídaně do postele, masáž nebo dárek jen tak pro nic za nic, jsou jen jeden z mnoha způsobů, jak dát svému partnerovi najevo, že si ho vážíte.

Vyplatí se ze vztahu vytěsnit co nejvíce rutiny. Vedle nedůvěry je totiž stereotyp častým zabijákem v jiných ohledech prosperujícího soužití.

5. Nedějte si iluze. Ve vztahu je vlastně šest lidí. Vy, vaše představa o vás, partnerova představa o vás, váš partner, jeho představa o sobě samém a vaše představa o něm. Komu by to nezamotalo hlavu, že? Vzpomeňte si, jak to bylo na začátku. Poznávali jste se navzájem. Bylo to moc hezké, že? Jenže v určité chvíli jsme svoji představu o partnerovi zakonzervovali a žijeme v domnění, že je pořád stejný. A co k tomu chvíli přistupovat tak, jako kdybychom s ním právě začali chodit? Překvapí vás, o kolika věcech jste si u něj vytvořili domněnky. Třeba zjistíte, že chodíte s někým úplně jiným! A proč ne? Život je změna.

6. Nechte vašemu partnerovi možnost být tím, kým chce. Respektujte jeho měnící se potřeby a snažte se ho/ji neomezovat. Na druhou stranu nezapomínejte na sebe, své touhy a sny. Vzájemná tolerance a respekt jednoho k druhému jsou předpokladem pro každý hluboký vztah.

Mluvte spolu. Říkejte si, co jeden od druhého očekáváte, co cítíte. Co se vám líbí, co vám naopak nedělá dobře. Pokud je soužití postavené na pevných základech, váš protějšek vám v něčem vyhoví a v něčem to prostě nedokáže. Ve vztahu by měl víc než kde jinde platit Win to win systém. Oba byste měli mít pocit, že být s vašim partnerem, je pro vás životní výhra.

7. Souznění. Představte si člověka jako cibuli. Máme několik vrstev. Od těch úplně povrchních, přes různé osobnostní vlohy/předpoklady, emoční systém, nastavení hodnot, až po samotnou duši, která z nás dělá naprosto jedinečnou bytost. V životě často nalezneme někoho, s kým si rozumíme v mnoha věcech, ale na dlouhodobější vztah to prostě není. „Láska na první pohled“ není nic romantického, ani idealistického. Pokud s někým máme budovat dlouhodobý vztah, měli bychom k němu hned od počátku cítit určitou náklonnost. Je to přesně ten pocit, jako kdybychom ho/ji už někdy někde viděli. Často si při povídání s ním/ní vzpomeneme na věci, které jsme úplně zapomněli. To se právě ozývá naše duše, která s tou druhou souzní.

A proč je dobré ji do toho zapojit? Ona totiž vidí mnohem dál, takže nám může do života přivolat partnera, se kterým budeme na stejné vlně i po mnoha letech. Zároveň, pokud si budete sedět energeticky, nemusíte řešit, jestli se k sobě hodíte po intelektuální, emoční, či sexuální stránce. Naštěstí už nejsme ve středověku, takže otázku původu či kasty můžete nechat úplně stranou 🙂

Jako všechny vztahy ve vesmíru funguje i ten partnerský na bázi výměny energie. Zdravý vztah nám dodává energii, neustále se jeden od druhého učíme a navzájem se obohacujeme. Je to nikdy nekončící proces. Měl by fungovat automaticky. Neměli bychom se moc snažit, aby nám to s partnerem klapalo. Čím více se musíme přemlouvat, tím větší známka nesouladu to je. V každém vztahu jste si jednou blíže, jindy dále, ovšem v součtu byste měli být většinu doby šťastní.

Rada na závěr 

Nezneužívejte toho, že znáte slabiny své/ho milované/ho. Otevřel se vám jako nikdo jiný, protože věřil, že to proti němu nepoužijete, až bude nejhůř. Spoustu chyb jste už za tu dobu odpozorovali i sami. A až na sebe budete opravdu naštvaní, i když budete počítat s tím, že se svým partnerem brzy rozejdete, ani tehdy mu neubližujte.

Pokud se dva lidé měli v minulosti opravdu rádi, tohle si nedělají. Láska přesahuje samotný milenecký vztah a měli byste k sobě cítit úctu, přestože právě proplouváte krizí nebo se dokonce rozcházíte.

A proč to všechno absolvovat, přestože to často skončí neúspěchem? Protože jednou se to povede a vy najdete partnera, který do vás doslova zapadne, který vás dokáže rozesmát, až vám bude nejhůř, který vám většinu času rozumí, takže mu nemusíte nic vysvětlovat, kterému přináší radost dělat vám radost, a který vás miluje natolik, že se s vámi raději rozejde, pokud by to mělo znamenat, že budete šťastnější.